Ubrousky jsem začala sbírat jako malá holka v 70. letech, kdy to byla obrovská móda. Z dnešního pohledu je to vlastně trochu překvapivé. Výběr byl tehdy minimální, a tak sbírky nás holek ve třídě vypadaly téměř identicky. O to větší radost jsme měly, když některá tetička vyrazila na nákupy do Maďarska, nebo se dokonce vrátila z „devizové ciziny“! To měl pak přivezený, jedinečně barevný ubrousek na výměnu hodnotu srovnatelnou snad i s Rubikovou kostkou.
Po revoluci mě sběratelská vášeň opustila. Jednak mi bylo dvacet a měla jsem docela jiné zájmy, a navíc se trh zaplnil zbožím. Zmizelo ono krásné napětí ze shánění a hledání – najednou mohl mít každý tolik ubrousků, kolik si mohl dovolit koupit. Svou starou sbírku jsem tehdy darovala a na mnoho dalších let na ni úplně zapomněla.
Nějaký sběratelský gen v sobě ale nejspíš přece jen mám. Před pár lety jsem si uvědomila, že ačkoliv už dávno ubrousky nesbírám, mám jich plný šuplík. Šlo především o ty vánoční, které si každoročně kupuji ke zkrášlení štědrovečerního stolu a jejichž přebytky pak pečlivě schovávám. Právě tehdy se zrodila myšlenka začít se sbírkou nanovo.
Protože jsem se nechtěla ochudit o radost z hledání, zaměřila jsem svou sbírku tematicky na své nejoblíbenější svátky – Vánoce. Původně jsem se soustředila jen na motivy vánočních stromků a betlémů, později jsem však zájem rozšířila na Vánoce jako celek. Postupně k nim přibylo i realistické vyobrazení ptáků žijících v ČR – zkouším totiž vytvořit malou „ubrouskovou ornitologickou sbírku“ našich druhů. Kromě toho sbírám také ubrousky s tematikou módy a oblečení a v poslední době mi učarovaly i překrásné pohlednice s motivy betlémů, které jsem do své sbírky rovněž přibrala.
Moje rodina mě zpočátku sledovala shovívavě, později možná s mírnou obavou, zda jde stále ještě o sběratelství, nebo o něco vážnějšího. Sami totiž sběratelé nejsou a nemají to zkrátka „v krvi“. Také někteří moji přátelé příliš nechápou, co na tom vidím. Přemýšlela jsem, jak jim to vysvětlit, až mě napadla jedna paralela.
O nás Češích platí, že jsme vášniví houbaři. Dokonce i ti, kteří houby nejedí, si berou dovolenou, „když rostou“, aby mohli v dešti lézt po kolenou v roští a kromě plného košíku si přinést i pár zakousnutých klíšťat. Znám lidi, pro které je „procházka“ téměř sprosté slovo, ale jakmile začne sezóna, nachodí s blaženým výrazem v lese desítky kilometrů. Je to zkrátka prapředek sběrač a lovec v nás, který se hlásí.
No a my sběratelé to máme právě tak, jen místo na houby chodíme – jako v mém případě – „na ubrousky“. Jakmile se začne krátit den a v obchodech se objeví první vánoční kolekce, začíná mi sezóna. Prostřednictvím těchto stránek vás možná na chvilku vezmu www.naubrousky.cz s sebou!